Vystudovala pedagogickou fakultu UK v Praze se specializací učitelství pro 1. stupeň, má za sebou 15 let pedagogické praxe. V Pavučině pracuje od roku 2003 jako hlavní manažerka nebo finanční manažerka projektů, má na starosti komunikaci se členy a koordinaci celostátních programů pro pedagogy mateřských, základních a středních škol Mrkvička a MRKEV. Spolupracuje s organizacemi v Pavučině jako konzultantka a oponentka ve specializačních studiích pro mateřské, základní a střední školy.

Působil jako koordinátor tvorby systému certifikace a v současné době působí jako koordinátor zavádění systému certifikace do praxe, má na starosti audity organizací. V organizaci Spora, z. s., se zabývá vyhodnocováním vzdělávacích programů a projektů z oblasti environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání.

Ve středisku ekologické výchovy pracuje od roku 1997, kde se od lektorování pobytových programů postupně dostala k řízení a administrativě větších i menších projektů.

Začínala jako lektorka v ekocentru Podhoubí, ale záhy se nechala zlákat krásným prostředím Toulcova dvora a od roku 2016 působí v Botiči. K lektorování ekologických výukových programů přidala postupně tvorbu metodik a především vzdělávání učitelů a lektorů. Pravidelně vede konzultace, semináře, bloky specializačního studia či dílny na konferencích zaměřené na badatelství v MŠ, motivaci k terénní výuce či efektivní metody a modely učení v EVVO. Od roku 2024 se podílí na vedení Botiče jako zástupkyně ředitele. Příležitostně ráda spolupracuje na projektech s jinými centry.

Zabývá se vzděláváním dětí, učitelů i studentů VŠ, píše metodiky a vyvíjí pomůcky pro výuku v terénu. Věnuje se badatelsky orientované výuce, klimatickému vzdělávání a učení venku. Zároveň je středoškolským učitelem na SŠ Montessori Polná. Za Pavučinu je členem Národního přírodovědného kabinetu při NPI a řeší revize RVP. Stojí za časopisem Školní zahrada. Řeší veletrhy ekologické výchovy, obsah časopisu Bedrník a spolupráci mezi organizacemi.

V roce 1994 společně s Mgr. Emilkou Strejčkovou založil Ekologické centrum hlavního města Prahy Toulcův dvůr, kde působil do roku 2000. Po šesti letech práce v Praze odešel do rodného Liberce, kde založil Středisko ekologické výchovy při Zoo Liberec – DIVIZNU, kde působí dodnes. Po celou dobu se vzdělává v oboru. Podílí se na tvorbě regionálních strategických dokumentů, které ovlivňují environmentální výchovu. Snaží se rozvíjet environmentální výchovu i s přesahem mimo region. Od roku 1998 je členem výkonného výboru Pavučiny.

Absolvovala funkční studium pro ředitele ve školství a manažera neziskových organizací u Nadace ROS. Působí jako metodička ekologické výchovy, připravuje studenty učitelství Masarykovy univerzity a Univerzity Absolvovala funkční studium pro ředitele ve školství a manažera neziskových organizací u Nadace ROS. Působí jako metodička ekologické výchovy, připravuje studenty učitelství Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého. Má mnohaletou zkušenost s řízením občanského sdružení (Rezekvítek) a školského zařízení (Lipka). Je držitelkou certifikátu přírodní zahrada pro Zahradu s kamenným psem. Lipka pod jejím vedením prošla proměnou z malé na velkou organizaci o pěti pracovištích se stovkou zaměstnanců.

Biolog a pedagog, věnuje se vzdělávání učitelů a metodické činnosti a tvorbě koncepcí a strategií v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání pro udržitelnost. K ekologické výchově jej nasměrovala Stanice mladých přírodovědců v Horažďovicích a zejména Hnutí Brontosaurus. Spoluzakládal SEVER (1994), Zelený kruh (1989) a Pavučinu (1996). Spolupracuje se SKAV a FORS. SEVER pod jeho vedením stál v ČR např. u zrodu ekologických pobytových programů pro školy, časopisu Bedrník, systému krajských koncepcí a krajských konferencí environmentální výchovy a směrů environmentální výchovy, jako je globální výchova, využívání simulačních her postavených na systémovém myšlení a místně zakotvené učení. Podílel se na vzniku výukových materiálů ke klimatickému vzdělávání v ČR, Světovém kongresu environmentální výchovy v Praze (2022) či revizích RVP ZV. Je místopředsedou Výboru pro vzdělávání Rady vlády pro udržitelný rozvoj, členem Výboru pro EU Rady vlády pro neziskové organizace a poroty Ceny Josefa Vavrouška, zastupitelem v Horním Maršově a místopředsedou Vědecké sekce Rady KRNAP.

Ve skautu působí jako ředitel Kaprálova mlýna – mezinárodního střediska environmentální výchovy. Věnuje se rozvoji klimatických vzdělávacích programů a propojení formálního a neformálního vzdělávání. Působí jako lektor environmentálních a zážitkových programů pro mládež i pedagogy. Dlouhodobě se věnuje práci s mladými vedoucími – mj. jako člen týmu vznikajícího skautského kurzu Fonticulus Rumunsko, zaměřeného na seberozvoj, pobyt v přírodě a mezinárodní rozměr skautingu. V minulosti vedl Strategický odbor organizace Junák – český skaut. Aktuálně studuje program Lídr školy, zaměřený na přípravu ředitelů škol a vzdělávacích institucí. Zajímá se o možnosti využití udržitelných technologií v praxi a propojení ekovýchovy s širšími společenskými tématy. V rámci Pavučiny se podílí na tvorbě koncepce vzdělávání a rozvoji mezinárodní spolupráce. 15

V oblasti environmentální výchovy se pohybuje již přes dvacet let, a to nejen v ČR, ale od roku 2012 hlavně v mezinárodním prostředí. Má zkušenosti s tvorbou publikací, působí jako školitelka a mentorka vyučujících i vzdělavatelů. Podílela se na zavádění badatelsky orientovaného vyučování ve školách v ČR. V současnosti dělí svůj pracovní čas mezi vedení týmu vzdělávacího centra TEREZA a koordinaci programu GLOBE v evropském regionu.

Začínal jako organizátor akcí v Hnutí Brontosaurus. Roku 2007 se stal ředitelem Pobytového centra ekologické výchovy Pardubického kraje v Oucmanicích. Od roku 2018 je ředitelem Ekocentra PALETA, z. ú. Působí jako lektor a autor výukových programů EVVO pro školy (MŠ, ZŠ, SpŠ a SŠ), zabývá se přednáškovou činností pro dospělou veřejnost v rámci aktivit Ekocentra PALETA, vzděláváním pedagogů v rámci Specializačního studia v oblasti environmentální výchovy. Věnuje se rovněž ekoporadenství se zaměřením na ekologické bydlení a stavitelství, je spoluautorem knihy Stavíme ekodům (2011).

Působil jako lektor a metodik v rámci aktivit postavených na metodách zážitkové pedagogiky (ve společnostech Prázdninová škola Lipnice, Outward Bound – Česká cesta, s. r. o., Adventura Teambuilding, s. r. o. a Egredior, o. s.). Vyučoval práci se zážitkovými metodami a reflexi na kurzech pro učitele. Dvanáct let pracoval v destinačním managementu a následně začal realizovat projekty interpretace přírodního a kulturního dědictví. Od roku 2019 pracuje v organizaci Junák – český skaut, Skautský institut, z. s., jako vedoucí projektů environmentálního vzdělávání (projekty Skautské patronáty v přírodě, Patronáty v přírodě) a jako lektor.

V Muzeu Říčany působí od roku 2012, jako koordinátorka se podílí na plánování vzdělávacích aktivit, realizuje a administruje granty, řídí tým lektorů, komunikuje s učiteli a řediteli škol. Jako metodička a lektorka se věnuje vzdělávání pedagogů i žáků, je spoluautorkou elektronické Regionální učebnice Říčansko a dalších publikací muzea tematicky zaměřených na výuku venku a proměny školní zahrady. Je členkou certifikační rady Pavučiny, v rámci Pavučiny se podílela mj. na vzniku metodické publikace Doporučení pro tvorbu účinných programů environmentální výchovy.

Účetní, ekonom ani revizor jsem vlastně nikdy nechtěla být, vždycky jsem byla a jsem „toulavec“ po krajinách vnitřních i vnějších. Nicméně přibližně před 20 lety jsem zjistila, že k tomu, aby se něco  v myšlení společnosti a prostředí kolem nás změnilo, je potřeba se vypořádat i s finanční stránkou snů, vizí a plánů jak zlepšit místo kde žijeme. A od té doby se snažím na tomto poli v neziskovém sektoru přispět svojí troškou do mlýna. 

V Toulcově dvoře pracuji pro Botič již přes dvacet let. Prošel jsem různými pozicemi a v současné době se zabývám vedením projektů, finančním řízením společnosti a částečně i personalistikou. Velmi stručně řečeno "hlídám kasu". Občas je to docela slušný adrenalin, ale pořád mě to baví. Hlavně díky tomu, že v environmentální výchově vidím velký smysl a potenciál. Jsem členem správní rady Botič o.p.s., výkonného výboru a členské schůze z.s. Toulcův dvůr. 

V roce 2006 jsem dostal skvělou školu, když jsme dělali monitorovací zprávy k prvnímu evropskému projektu. V téhle škole se rozhodovalo o existenci a neexistenci našeho sdružení. Ustáli jsme to, a když nás to nezabilo, tak vy už určitě tušíte, co se stalo. O své zkušenosti se rád dělím, protože zároveň při tom nabývám zkušenosti nové. Problémy jsou výzva.