Vystudovala pedagogickou fakultu UK v Praze se specializací učitelství pro 1. stupeň, má za sebou 15 let pedagogické praxe. V Pavučině pracuje od roku 2003 jako hlavní manažerka projektů, má na starosti komunikaci se členy a koordinaci celostátních programů pro pedagogy mateřských, základních a středních škol Mrkvička a MRKEV. Spolupracuje s organizacemi v Pavučině jako konzultantka a oponentka ve specializačních studiích pro mateřské, základní a střední školy.

Působil jako koordinátor tvorby systému certifikace a v současné době působí jako koordinátor zavádění systému certifikace do praxe. V organizaci Spora, z. s., se zabývá vyhodnocováním vzdělávacích programů a projektů z oblasti environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání.

Ve středisku ekologické výchovy pracuje od roku 1997, kde se od lektorování pobytových programů postupně dostala k řízení a administrativě větších i menších projektů.

Rozhodovala se, jestli bude studovat životní prostředí nebo pedagogickou fakultu, ekologická výchova se ukázala jako nejlepší propojení obojího a tak v roce 2005 začala pracovat ve středisku ekologické výchovy jako lektorka pobytových programů. Postupně se propracovávala k práci s učiteli a nyní se zabývá předáváním principů místně zakotveného učení. Při práci s týmem lidí považuje za důležité ptát se na motivaci práce v EV a naplňovat potřeby nejen učitelů, ale i lektorů a metodiků, proto pracuje nyní na Pavučině a pomáhá ke vzdělávání, sdílení nebo zkoušení nových metod v EV.

Zabývá se rozvojem vzdělávacích programů i organizací a advokacií environmentální výchovy. Je členem poradních orgánů a pracovních skupin pro environmentální výchovu a vzdělávání pro udržitelný rozvoj na národní i mezinárodní úrovni. Pod jeho vedením získala TEREZA „ekologického Oskara“ (E.ON Energy Globe Award) za rok 2015.

Na Toulcově dvoře a v environmentální výchově působí od roku 2002, od roku 2014 na pozici ředitelky společnosti Botič, jedné ze čtyř neziskových organizací, které společně SEV Toulcův dvůr tvoří. Kromě vedení organizace se věnuje vzdělávání pedagogů, a to zejména specializačním studiím pro školní koordinátory EVVO. Je členkou poradní skupiny pražského krajského koordinátora EVVO. Pavučina je pro ni profesní rodinou, prostorem pro vzájemnou inspiraci, podporu a spolupráci na poli EV. Ve výkonném výboru Pavučiny pracuje od dubnové valné hromady 2016.

Zabývá se vzděláváním dětí, učitelů i studentů VŠ, píše metodiky a vyvíjí pomůcky pro výuku v terénu. Věnuje se badatelsky orientované výuce a učení venku. Zároveň je mimoškolním pedagogem. V Pavučině řeší problematiku pobytových ekocenter, program MRKEV a MRKVIČKA a veletrhy ekologické výchovy. Stojí za časopisem Školní zahrada.

V roce 1994 společně s Mgr. Emilkou Strejčkovou založil Ekologické centrum hlavního města Prahy Toulcův dvůr, kde působil do roku 2000. Po šesti letech práce v Praze odchází do rodného Liberce, kde zakládá Středisko ekologické výchovy při Zoo Liberec DIVIZNU, kde působí do dnes. Po celou dobu se snaží vzdělávat v oboru.  Podílí se na tvorbě regionálních strategických dokumentů, které ovlivňují environmentální výchovu.  Snaží se ovlivnit rozvoj environmentální výchovy i s přesahem mimo region. Od roku 1998 je členem výkonného výboru Pavučiny.

Absolvovala funkční studium pro ředitele ve školství a manažera neziskových organizací u Nadace ROS. Působí jako metodička ekologické výchovy, připravuje studenty učitelství Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého. Má mnohaletou zkušenost s řízením občanského sdružení (Rezekvítek) a školského zařízení (Lipka). Je držitelkou certifikátu přírodní zahrada s kamenným psem. Lipka pod jejím vedením prošla proměnou z malé na velkou organizaci o pěti pracovištích se stovkou zaměstnanců a získala řadu ocenění, např. Cenu hejtmana Jihomoravského kraje za společenskou odpovědnost za rok 2015.

Ochraně přírody a environmentální výchově se věnuji od roku 2002, od roku 2014 jsem ředitelem STŘEVLIKu. Po předcích jsem zdědil neutuchající potřebu objevování nových zemí. A protože ve střední Evropě jich už mnoho nezbylo, vynahrazuji si to hledáním nových cest a přístupů, případně propojováním zdánlivě nesouvisejícího.

V Muzeu Říčany působí od roku 2012, jako koordinátorka se podílí na plánování vzdělávacích aktivit, realizuje a administruje granty, řídí tým lektorů, komunikuje s učiteli a řediteli škol. Jako metodička a lektorka se věnuje vzdělávání pedagogů i žáků, je spoluautorkou elektronické Regionální učebnice Říčansko a dalších publikací muzea tematicky zaměřených na výuku venku a proměny školní zahrady. Je členem Certifikační rady Pavučiny, v rámci Pavučiny se podílela mj. na vzniku metodické publikace Doporučení pro tvorbu účinných programů  environmentální výchovy.

Účetní, ekonom ani revizor jsem vlastně nikdy nechtěla být, vždycky jsem byla a jsem „toulavec“ po krajinách vnitřních i vnějších. Nicméně přibližně před 20 lety jsem zjistila, že k tomu, aby se něco  v myšlení společnosti a prostředí kolem nás změnilo, je potřeba se vypořádat i s finanční stránkou snů, vizí a plánů jak zlepšit místo kde žijeme. A od té doby se snažím na tomto poli v neziskovém sektoru přispět svojí troškou do mlýna. 

V Toulcově dvoře pracuji pro Botič již přes dvacet let. Prošel jsem různými pozicemi a v současné době se zabývám vedením projektů, finančním řízením společnosti a částečně i personalistikou. Velmi stručně řečeno "hlídám kasu". Občas je to docela slušný adrenalin, ale pořád mě to baví. Hlavně díky tomu, že v environmentální výchově vidím velký smysl a potenciál. Jsem členem správní rady Botič o.p.s., výkonného výboru a členské schůze z.s. Toulcův dvůr. 

V roce 2006 jsem dostal skvělou školu, když jsme dělali monitorovací zprávy k prvnímu evropskému projektu. V téhle škole se rozhodovalo o existenci a neexistenci našeho sdružení. Ustáli jsme to, a když nás to nezabilo, tak vy už určitě tušíte, co se stalo. O své zkušenosti se rád dělím, protože zároveň při tom nabývám zkušenosti nové. Problémy jsou výzva.